Úvod
Existuje mnoho definic kapitalismu, nejvýznamnější definuje kapitalismus jako ekonomický systém založený na volném trhu, ve kterém jsou společnosti zakládány třídou investorů vlastnící kapitál a výrobní prostředky. Kritici kapitalismu ho definují jako ekonomický systém, ve kterém jsou společnosti řízeny nedemokraticky v pyramidovém systému na jehož vrcholu se nachází vládnoucí třída.
Bez ohledu na to, jak ho definujeme, kapitalismus řídí dnešní svět a dnešní svět je podřízen kapitalismu.
Trvalo nám šest století opustit feudalismus, dvě století opustit merkantilismus a nyní prožíváme třetí století kapitalismu. V období feudalismu byla veškerá půda v majetku aristokracie, na níž jsme byli nuceni pracovat výměnou za ochranu, což vedlo k vykořisťování a to nám nevyhovovalo. Proto jsme se rozhodli předat moc do rukou státu. Byli jsme přesvědčeni, že stát efektivně zvládne řídit ekonomiku a zajistí bohatství svým občanům. Bohužel se však ukázalo, že to není pravda.
Merkantilismus měl tendenci zanedbávat lidský kapitál a investice do vzdělávání. Nedostatečná péče o lidské zdroje omezovala dlouhodobý ekonomický růst. Státy často uplatňovaly silnou regulaci a centralizaci ekonomické moci. To vše vedlo k nevyhnutelnému úpadku.
Vláda feudálního jednotlivce selhala, stejně jako selhala vláda merkantilního státu. Nezbývalo nic jiného, než svěřit naše životy do péče abstraktní síly známé jako trh. No a teď jsme v prdeli.
Kapitalismus čelí kritice kvůli narůstajícím ekonomickým nerovnostem, které vedou k sociálnímu napětí a destabilizaci společnosti. Proto musíme hledat nové modely, které budou schopny lépe reagovat na aktuální výzvy a potřeby lidstva.
Stručný přehled alternativních ekonomických systémů
1. Degrowth
Ekonomický a politický koncept se zaměřením na dobrovolné snižování ekonomického růstu s cílem dosáhnout udržitelnější a spravedlivější společnosti. Tento systém se staví proti paradigmatu nekonečného ekonomického růstu a zdůrazňuje, že neustálý růst v závislosti na omezených přírodních zdrojích není udržitelný. Snaží se o přesun od materiálního bohatství k blahu, sociální spravedlnosti, a ekologické udržitelnosti.
Můj oblíbený systém, neboť by mohl výrazně přispět k celkovému blahu obyvatelstva, protože:
-
Podporuje vytváření lokálních ekonomik a decentralizaci, což by mohlo snížit závislost na globálním obchodu a zvýšit odolnost komunit vůči externím šokům.
-
Zdůrazňuje potřebu snížení pracovní doby a dosažení lepší rovnováhy mezi pracovním a osobním životem.
-
Klade důraz na omezení spotřeby a zpochybňuje současný model, který spojuje úspěch s rostoucím množstvím spotřebovaných statků.
-
Klade velký důraz na ochranu životního prostředí a hledá způsoby, jak minimalizovat negativní dopady ekonomických činností na planetu.
Degrowth není jednotným hnutím nebo konkrétním plánem, ale spíše různorodým souborem teoretických a praktických přístupů k transformaci současných ekonomických systémů. Cílem je předefinování prosperity, abychom se mohli posunout směrem k udržitelnému a společensky spravedlivějšímu způsobu života.
2. Bioekonomie
Na rozdíl od kapitalismu, který je poháněn myšlenkou neomezeného růstu, tento ekonomický systém si plně uvědomuje limity fyzikálních a přírodních zákonů. Bioekonomie se zaměřuje na využívání obnovitelných biologických zdrojů, jako jsou rostliny, lesy, mikroorganismy a voda. Cílem je minimalizovat závislost na neobnovitelných surovinách a snižovat tlak na životní prostředí. Přesto je důležité sledovat etické a environmentální aspekty spojené s používáním biotechnologií a bioekonomie, aby se zabránilo negativním dopadům na biodiverzitu a společnost jako celek.
3. Ekonomika koblih (Doughnut Economics)
Tento model navrhuje nový způsob přemýšlení o cílech ekonomického systému, který má zajistit udržitelnost a spravedlnost ve společnosti. Název "doughnut" odkazuje na grafické zobrazení konceptu, které připomíná tvar koblihy.
Koncept byl představen ekonomkou Kate Raworth. Podstatou je sociální základ blahobytu, pod který by neměl nikdo klesnout, a ekologický strop, který by neměl být nikdy překročen. Mezi tím se nachází bezpečný a spravedlivý prostor pro všechny. Každý člověk si zaslouží žít v bezpečném a spravedlivém prostředí s dostatkem potravin, vody a bydlení, pokud tím nepřekračuje ekologické limity planety nebo neznečišťuje životní prostředí. Tímto způsobem se systém snaží zajistit prosperitu lidí bez ohrožování budoucích generací nebo životního prostředí.
Koncept se snaží překlenout mezeru mezi ekonomickými cíli a potřebami společnosti a planety. Místo neustálého růstu klade důraz na udržitelnost, sociální rovnost a odpovědné hospodaření s přírodními zdroji. Reaguje tak na současné výzvy, jako jsou klimatická změna, nerovnost a ztráta biodiverzity. Vyzývá k přehodnocení tradičních měřítek ekonomického úspěchu, jako je hrubý domácí produkt (HDP), a k zaměření se na skutečné ukazatele lidského blaha a kvality života.
4. Ekonomie příchodu
Další koncept pochází z knihy „The Economics Of Arrival“ jejíž autory jsou Katherine Trebeck a Jeremy Williams. Kniha tvrdí, že cílem by mělo být dosažení určitého bodu, kde je ekonomika schopna uspokojit základní potřeby obyvatelstva a kde každý může žít slušný a naplňující život. Tohoto stavu bylo celosvětově dosaženo v roce 1978. Od této doby se stal ekonomický růst neekonomickým růstem a změnil se v systém, který vytváří problémy, místo aby je řešil.
Tento koncept je založen na myšlence, že ekonomický růst není automaticky spojen s lepší kvalitou života a že společnosti by měly více upřednostňovat udržitelnost a kvalitativní aspekty rozvoje. Zdroje, jako je vzduch, voda a půda, by měly být kolektivně vlastněny celou komunitou a nikdy by neměly být privatizovány. Upozorňuje na to, že nadměrný růst může vést k vyčerpání přírodních zdrojů a nerovnému rozdělení bohatství. Namísto zaměření na růst HDP se musíme soustředit na spokojenost občanů, sociální spravedlnost, zdraví a vzdělání.
5. Ekosocialismus
Ekosocialismus je ekonomický a politický koncept, který spojuje prvky socialismu a ekologické udržitelnosti. Vychází ze socialistické tradice a zdůrazňuje potřebu odstranění sociálních nerovností. Cílem je vytvořit společnost, kde majetek, moc a příležitosti nejsou koncentrovány v rukou malé elity, ale jsou spravedlivě rozděleny.
Ekosocialismus podporuje demokracii a participaci občanů v rozhodovacích procesech. Zastává názor, že občané by měli mít větší vliv na ekonomická a politická rozhodnutí, což by vedlo k udržitelnějšímu a spravedlivějšímu uspořádání společnosti. V protikladu k tradičnímu kapitalistickému přístupu zdůrazňuje ekosocialismus odmítnutí neustálého růstu zisků a hromadění bohatství. Cílem není neustálý kvantitativní růst, ale spíše kvalitativní zlepšení života občanů a udržitelný rozvoj.
Ekosocialismus kritizuje kapitalismus jako systém, který podporuje nerovnost, vykořisťování pracující třídy a ničení životního prostředí. Zastává názor, že transformace směrem k ekosocialistickému modelu je nezbytná pro zachování planetárního ekosystému a lidského blahobytu.
Celkově lze ekosocialismus chápat jako snahu spojit sociální spravedlnost s ekologickou udržitelností a vytvořit ekonomický systém, který respektuje potřeby současných i budoucích generací. Jedná se o perspektivu, která vznikla jako reakce na současné environmentální problémy a sociální nerovnosti spojené s kapitalistickým modelem.
Na české politické scéně je nejblíže těmto myšlenkám strana Zelených – zeleni.cz
6. Ekonomika pro společné dobro (EKG)
"The Economy for the Common Good" (Ekonomika pro společné dobro) je koncept a hnutí, které bylo zahájeno rakouským ekonomem Christianem Felberem. Tento ekonomický systém klade důraz na hodnoty společného dobra, sociální spravedlnosti a udržitelnosti, na rozdíl od tradičních modelů, které mohou posilovat konkurenci a nerovnosti.
Hlavním prvkem tohoto ekonomického modelu je snažení se zaměřit na měření společného dobra namísto měření pouze finančního úspěchu. Podporuje hodnoty, jako jsou lidská důstojnost, spravedlnost, udržitelnost, demokracie a solidarita, a tyto hodnoty jsou integrovány do měřítek úspěchu podniků a ekonomiky jako celku. Firmy jsou hodnoceny na základě toho, jak přispívají ke společnému dobru, a nejen na základě finančních zisků.
Tento koncept nemám rád hlavně proto, že se nesnaží o rozpad kapitalismu, ale vnést do něj lidskost. Což mi přijde stejně naivní, jako léčit rakovinu šepotáním „prosím odejdi“.
7. Participativní ekonomika (Parecon)
Koncept vyvinuli američtí ekonomové Michael Albert a Robin Hahnel jako reakci na tradiční kapitalistický a socialistický model, s cílem vytvořit systém, který by byl spravedlivější, demokratičtější a participativnější.
Participativní ekonomika klade důraz na práci jako základní jednotku výměny. Místo tržního systému, kde jsou statky a služby vymezeny cenou na trhu, je v participativní ekonomice klíčovým faktorem množství práce, které je vynaloženo na výrobu. V rámci pareconu jsou odměny za práci rozdělovány rovným dílem mezi všechny pracovníky bez ohledu na druh práce, kterou vykonávají. Cílem je eliminovat sociální nerovnosti spojené s různými povoláními a pracovními rolemi. Pracovníci a spotřebitelé mají stejný vliv na rozhodovací procesy v ekonomickém systému. Rozhodování by probíhalo participativně, tj. každý by měl možnost ovlivňovat rozhodnutí, která ho ovlivňují.
8. FALC (Fully-Automated Luxury Communism)
FALC kombinuje prvky plně automatizované výroby s ideály komunismu. Tento koncept vznikl jako reakce na technologický pokrok a zdůrazňuje možnost využití automatizace k vytvoření společnosti, kde jsou základní potřeby obyvatelstva splněny s minimálním lidským úsilím a zároveň zajišťuje rovnost a sociální spravedlnost.
Koncept se opírá o předpoklad, že pokrok v oblasti technologie, zejména v oblasti robotiky a umělé inteligence, umožní plně automatizovanou výrobu a poskytne lidem více volného času. Základní myšlenkou FALC je poskytovat občanům luxusní životní styl, který zahrnuje nejen základní potřeby, ale i nadstandardní věci jako kulturní aktivity, cestování a další formy osobního rozvoje.
Odmítá model, kde bohatství a moc jsou koncentrovány v rukou malé elity. Místo toho se snaží o spravedlivější rozdělení zdrojů a přístupu k přínosům plné automatizace. Díky plné automatizaci a efektivitě výroby bude nutné zkrátit standardní pracovní dobu, což umožní lidem více času na odpočinek, vzdělávání a osobní zájmy.
Tento koncept podporuje demokratický model, kde mají občané aktivní roli v rozhodování o směru společnosti. Očekává se, že plná automatizace by uvolnila lidi od rutinních pracovních úkolů, což by mělo umožnit větší účast na společenských záležitostech.
9. Permacirkulární ekonomika (PCE)
Permacirkulární ekonomika představuje inovativní přístup, který kombinuje principy permakultury a kruhové ekonomiky. Permakultura se obvykle zaměřuje na trvalou udržitelnost v zemědělství a designu krajiny, zatímco kruhová ekonomika usiluje o minimalizaci odpadu a efektivní využívání zdrojů. PCE spojuje tyto myšlenky s cílem vytvořit ekonomický systém, který respektuje přírodní cykly a zároveň minimalizuje negativní dopady na životní prostředí.
Permacirkulární ekonomika integruje principy oběhové ekonomiky, což znamená, že se snaží minimalizovat lineární model "vytvořit, použít, zahodit" a místo toho podporuje uzavřené cykly materiálů a zdrojů. To zahrnuje recyklaci, opětovné používání a minimalizaci odpadu. Klade důraz na lokální a regionální autonomii v zásobování potravinami a výrobě. Podporuje menší ekonomické jednotky, které jsou schopny efektivně využívat místní zdroje a minimalizovat ekologický otisk spojený s dopravou.
PCE cirkuluje zdroje a zdržuje se získávání nových zdrojů z planety, tím omezuje ekonomický a materiální růst. To ovšem neznamená, že je proti růstu. Základem je myšlenka, že se lidstvo musí soustředit na růst věcí, které jsou cenné pro ekologickou a lidskou životaschopnost, a omezit neomezený plošný růst všeho, co není poháněno ničím jiným než pouhou vidinou finančního zisku.
Permacirkulární ekonomika podporuje edukaci a participaci ve společnosti, aby lidé lépe rozuměli principům udržitelnosti a mohli aktivně přispívat k transformaci ekonomiky.
10. Postdevelopment
Koncept v oblasti rozvoje a ekonomie, který byl propojen s prací německého sociologa a výzkumníka Wolfganga Sachse. Sachs a další teoretici postdevelopmentu argumentují, že každá společnost by měla mít možnost definovat vlastní cesty k rozvoji v souladu s jejími vlastními hodnotami a potřebami. Navrhuje přechod od ekonomik založených na fosilních palivech na ekonomiky založené na biologické rozmanitosti.
Postdevelopmentalisté kritizují tradiční přístupy k rozvoji, které byly zaměřeny na ekonomický růst a industrializaci. Tvrdí, že tyto přístupy často vedly ke globalizaci nerovností a environmentální degradaci. Odmítají myšlenku univerzálních norem a hodnot, které by měly být uplatňovány na všechny společnosti. Místo toho zdůrazňují důležitost diverzity a pluralismu.
Koncept zdůrazňuje důležitost respektování lokálních znalostí, kultur a kontextů. Namísto jednotného modelu rozvoje navrhuje flexibilní a pluralitní přístup k uspokojování potřeb různých komunit. Klade velký důraz na ekologickou udržitelnost a zdůrazňuje potřebu žít v souladu s přírodou. Tento přístup se staví proti konvenčnímu přístupu, který často vedl k nadměrnému využívání přírodních zdrojů.
Postdevelopment nevnímá rozvoj pouze jako ekonomický růst, ale spíše jako proces emancipace a posilování komunit. Cílem je podporovat autonomii a udržitelnost na místní úrovni.
11. Plenitude ekonomika
"Plenitude: The New Economics of True Wealth" je kniha od americké socioložky Juliet B. Schor, která byla poprvé publikována v roce 2010. Tato kniha se zabývá alternativními přístupy k ekonomice a životnímu stylu, zdůrazňuje potřebu přehodnocení tradičního ekonomického paradigma a klade důraz na dosažení skutečného bohatství a prosperity.
Juliet zastává názor, že náš ekologický problém nemůžeme vyřešit technologií ani produktivitou. Nemůžeme odpojit ani oddělit dopad na životní prostředí od ekonomického růstu a musíme přejít na alternativní životní styl.
Kniha argumentuje, že dosažení skutečného bohatství není pouze otázkou materiálního hojnosti, ale spíše spočívá v dosažení vyváženého, naplněného a udržitelného života. Koncept se snaží omezit spotřebu přebytečných materiálních statků ve prospěch kvalitativně bohatšího života. Tento přístup zahrnuje udržitelné technologie, sdílení zdrojů a minimalizaci environmentálního dopadu.
Kniha propaguje myšlenku sdílení zdrojů mezi jednotlivci a komunitami, což by mohlo vést k efektivnějšímu využívání materiálů a snížení plýtvání, a zdůrazňuje důležitost podpory lidské kreativity, osobního rozvoje a vzdělávání, místo zaměření na neustálý materiální růst. Kritizuje konzumní kulturu, která podporuje neustálý nákup a plýtvání zdroji.
Kniha Juliet B. Schor se snaží přinést nový pohled na otázky bohatství, spotřeby a životního stylu. Její teze podporují ideu, že štěstí a prosperita nejsou nutně spojeny s neustálým materiálním růstem, ale spíše s uvědomělým a udržitelným životním stylem. To zahrnuje zkrácení pracovní doby a více osobního života, kulturu open-source, mikrovýrobu, domácí zahradničení, permakulturu, městské zemědělství, obnovitelné zdroje energie, farmářské trhy, komunitní výměnu oblečení a mnoho dalšího...
12. Steady-state ekonomika
Ekonomický koncept, který klade důraz na dosažení ekonomické stability, která je udržitelná v dlouhodobém horizontu. Tento přístup je v kontrastu s tradičním modelem ekonomiky, který často spočívá ve snaze o neustálý růst. Koncept byl rozvinut americkým ekonomem Hermanem Dalyem a dalšími.
Neustálý růst není udržitelný v omezeném světě s omezenými přírodními zdroji. Stabilní populace je klíčovým prvkem steady-state ekonomiky. Zastánci tohoto konceptu tvrdí, že ekonomika by měla být navržena tak, aby mohla fungovat s konstantním počtem obyvatel, což by minimalizovalo tlak na přírodní zdroje. Pravděpodobně by nebylo možné uspokojit základní potřeby současné populace bez použití neobnovitelných zdrojů, což by v konečném důsledku vedlo ke snížení počtu obyvatel na planetě.
Místo obecného růstu zdůrazňuje steady-state ekonomika potřebu diferencovaného ekonomického růstu. To znamená, že některé odvětví mohou růst, zatímco jiná mohou ustupovat, přičemž celkový objem ekonomiky zůstává stabilní. Kvalitativní faktory, jako je spokojenost obyvatel, životní prostředí a sociální kapitál, jsou považovány za klíčové.
Tento koncept vznikl jako reakce na obavy ohledně nekontrolovaného růstu a jeho potenciálních negativních dopadů na životní prostředí a sociální struktury. Steady-state ekonomika představuje snahu o navržení ekonomického systému, který bude lépe sladěn s ekologickými a společenskými možnostmi naší planety.
13. Buen Vivir
"Buena vivir" (také známé jako "Sumak Kawsay" nebo "Suma Qamaña") je ekonomický systém, který vychází z pohledu původních kultur, zejména pohanských národů v Latinské Americe, jako jsou Quechua a Aymara, jehož filozofie odstraňuje rozdělení mezi přírodou a společností. Termín "buen vivir" lze přeložit jako "dobré žití" nebo "dobré životy". Tento koncept zahrnuje holistický a ekologicky udržitelný přístup k lidskému blahu a rozvoji, který je založen na harmonii mezi lidmi, přírodou a duchovními hodnotami.
Jedná se o naprostý opak kapitalismu, neboť funguje na principu udržitelnosti, rovnováhy a vzájemnému respektu k lidem, přírodě a všemu živému na planetě Zemi. Lidé nemohou do nekonečna brát a konzumovat přírodní bohatství pro své potěšení a nic nevracet zpět. Neexistuje hranice mezi lidmi a přírodou. Lidé jsou příroda.
14. Anarchismus
Často se zaměňuje anarchismus s anarchií a chaosem, protože samotnou podstatou anarchismu je odstranění hierarchie a moci. Lidé se mylně domnívají, že odstranění vládnoucí třídy bude automaticky znamenat chaos. Neumíme si představit, že když odstraníme šéfy, nevolené CEO společnosti, diktátory a další vládnoucí skupiny, lidé si budou moci vládnout sami.
Anarchismus odmítá existenci státu jako instituce, která by měla monopol na legitimitu a násilí. Místo toho prosazuje decentralizované formy organizace společnosti, ve kterých by rozhodování bylo přeneseno na lokální komunity nebo kolektivy.
Anarchistický ekonomický systém by měl být založen na principu samoregulace a samosprávy. Místní komunity, pracovní kolektivy a další společenské jednotky by měly mít schopnost samy rozhodovat o svých záležitostech.
Mnoho forem anarchismu podporuje kolektivní vlastnictví prostředků produkce, což znamená, že výrobní prostředky, jako jsou továrny nebo půda, by měly být ve společném vlastnictví a pod kontrolou pracujících. Anarchisté odmítají systémy, které vedou k akumulaci bohatství ve strukturách moci. Cílem je vytvořit systém, ve kterém by byly základní potřeby všech jednotlivců uspokojeny.
Je důležité si uvědomit, že existuje mnoho proudů v rámci anarchismu a rozdílné názory na to, jak by měl vypadat ekonomický systém v anarchokolektivistické, anarchosyndikalistické nebo anarchokomunistické společnosti.
15. Univerzální základní příjem (Universal Basic Income)
Univerzální základní příjem (UZP) je koncept v oblasti sociální politiky a ekonomie, který navrhuje poskytování pevné finanční částky všem občanům, bez ohledu na jejich sociální nebo ekonomický status. Tento příjem je navržen jako základní podpora pro každého a je poskytován pravidelně bez podmínek nebo testování potřeb.
Základním principem UZP je jeho univerzální charakter. Měl by být poskytován všem občanům bez ohledu na jejich věk, pohlaví, zaměstnání nebo finanční situaci. Tato univerzálnost zajišťuje rovnost a eliminuje byrokratické procedury spojené s selektivními sociálními programy.
UZP může zmírnit tlak na jednotlivce, aby nemusel pracovat za každou cenu. Tím umožňuje větší flexibilitu při volbě kariéry a podporuje i práci v oblastech, které nemusí být dobře placené, ale jsou společensky nebo ekologicky cenné. Tento příjem může také uznávat hodnotu neplacené práce, jako jsou péče o děti nebo péče o starší generace. To může přispět k větší rovnosti pohlaví v domácnostech a podporovat rovnováhu mezi pracovním a rodinným životem.
Základní myšlenkou je poskytovat částku dostatečnou na pokrytí základních potřeb, jako jsou strava, bydlení a zdravotní péče, což zajišťuje minimální úroveň přežití pro všechny občany.
Univerzální základní příjem byl předmětem různých experimentů a pilotních programů po celém světě, aby se zhodnotil jeho dopad na společnost a ekonomiku.
16. Trekonomics
Fiktivní ekonomický systém, který je součástí světa Star Trek, kde existuje organizace známá jako Federace Spojených planet, která představuje politický a ekonomický svazek mnoha planet. Tato federace praktikuje zásady, které jsou odlišné od tradičních kapitalistických nebo socialistických ekonomik.
V trekonomics není peněžní systém tak, jak ho známe v dnešním světě. Členové federace nemají potřebu konvenčních peněz pro základní potřeby, a to díky pokročilým technologiím a sociálním změnám.
Technologie v Treku umožňuje využívání replikátorů, které mohou materiály přeměňovat na různé objekty. Díky těmto zařízením jsou dostupné základní potraviny, oblečení a další potřeby pro všechny občany Federace.
Místo individuálního nabytí bohatství zdůrazňuje trekonomics význam vzdělání, objevování nových světů a spolupráce mezi různými druhy a kulturami. Společnost ve světě Star Trek je postavena na myšlence, že ekonomika by měla být orientována na uspokojování potřeb obyvatel, nikoliv na soutěžení o omezené zdroje.
Shrnutí
Je patrné, že ekonomika představuje mnohem složitější realitu, než jak ji lze shrnout v krátkém výtahu z knihy. Nemám v úmyslu zaplétat se do detailních ekonomických diskusí, neboť můj záměr spočívá v poukázání na jednu klíčovou skutečnost. Když zkoumáme různé alternativní ekonomické modely, bez ohledu na to, jak se liší v navrhovaných řešeních, všímáme si opakujícího se indikátoru. Každý z těchto modelů má potenciál prospívat 90 % světové populace natolik výrazně, že zlepšuje životní úroveň každého jednotlivce na neuvěřitelnou míru. Žádný z těchto alternativních systémů nepočítá s existencí 10 % nejbohatších lidí na planetě, natož pak s existencí 600 ultrabohatých lidí.
Těmto 10% lidí současný systém perfektně vyhovuje a udělají cokoliv, aby ho ochránili. Nikdy se ho dobrovolně nevzdají. Nikdy. Za žádnou cenu.
