Každý z nás minimálně jednou v životě slyšel příběh o někom, kdo začínal s téměř ničím a díky své poctivé, usilovné a tvrdé práci vybudoval obrovské miliardové impérium. Nezáleží na tom, jaké jméno do tohoto příběhu vložíte, ať už jde o Jeffa Bezose, Billa Gatese, Elona Musk nebo Drákulu, vždy následuje velmi podobný scénář. Ale k tomu se ještě dostaneme.
Nejdřív, pro lepší představu, pár čísel. V Americe najdeme přibližně 600 lidí s hodnotou majetku přes miliardu dolarů. Tito lidé tvoří 0,0002% populace. Podle žebříčku nejbohatších Čechů časopisu Forbes z roku 2023 je v České republice 102 lidí s hodnotou majetku nad 1 miliardu korun, což je asi 0,001% populace.
Přesto se vás tyto příběhy snaží oklamat a vštěpit vám falešnou představu, že kdokoli, ano, včetně vás, milí čtenáři, se může stát miliardářem, a jednoho dne můžete být jako oni. Přece, když to dokázali oni, vy můžete také. Vždyť je to tak neuvěřitelně jednoduché. Tak jednoduché, až to zní k neuvěření. Přesto je nám tato zcela průhledná lež neustále podsouvána skrze životopisné a dokumentární filmy, tištěné knihy a rozhovory prostřednictvím médií, v nichž mají často ti samí lidé nemalý akciový podíl. Někteří se s akciemi nezdržují a rovnou tyto mediální domy vlastní.
Nyní se vraťme zpět k scénáři. Co je podstatou dobrého příběhu? Aby byl příběh dobrý, musí se divák nebo čtenář ztotožnit s hlavním hrdinou. Proto náš hrdina vždy říká věty typu: „Začínal jsem s ničím.“ „Kdysi jsem byl stejný jako vy.“ „Měl jsem práci od 09.00 do 17.00, kterou jsem nenáviděl.“ „Neměl jsem dost peněz abych platit včas své účty.“ „Nikdo nevěřil, že to dokážu.“
Ale náš hrdina neměl čas si stěžovat, protože dobře věděl, že když bude dál na sobě pracovat, jednou sklidí plody své práce. (Pozn. autora: Oba mí prarodiče pracovali těžce celý život, a přesto zemřeli chudí. Okolo mě vidím spoustu lidí, kteří dennodenně tvrdě pracují, a i když jim čas rychle utíká, zatím se nezdá, že by po sobě zanechali něco jiného než dluhy.)
A pak najednou bum. Kde se vzal, tu se vzal – úspěch. Navzdory všem překážkám dokázal náš hrdina zvítězit nad nepřízní osudu a zpochybnit zavedené dogma, a proto pouze on je zcela kompetentní rozhodovat o svém bohatství. Žádná vláda, a už vůbec ne neschopný politik, mu nebude říkat, jak má nakládat se svými penězi. Jedině on rozumí flow peněz, je to vizionář, inovátor a filantrop, který dává lidem práci. Platit daně ho jenom brzdí na cestě za dokonalostí a je přesvědčen, že by je platit neměl.
Bez ohledu na to, zda s tímto tvrzením souhlasíme či nikoli, náš hrdina má otázku placení daní již dávno vyřešenou – jeho penězům je nejlíp u něj a nedovolí, aby je nějaký neuvážený politik marnotratně rozházel.
Zde vstupuje do hry faktor – jednou to můžeme být my. Představme si, že jednou budeme také bohatí a budeme se muset zamyslet nad podobnými otázkami:
Proč bych dával svoje těžce vydělané peníze na stavbu silnic, když lítám soukromým letadlem? Proč bych svoje těžce vydělané peníze dával na veřejné školství, když moje děti navštěvují prestižní školu? Proč bych měl utrácet za veřejné zdravotnictví, když mám soukromého doktora? Proč bych platil policii, když mám soukromou ochranku?
Ano. Jednou si možná budeme pokládat stejné otázky. Ale spíš ne. Vlastně, určitě ne. Je to jen falešná iluze, ve které nás udržují, abychom k nim vzhlíželi a mysleli si, že jednou budeme tam kde oni. A než se tam dostaneme, budeme jim tolerovat všechny jejich fuckupy.
Existují pouze 3 způsoby, jak dosáhnout ultra-bohatství
Tyto způsoby sami o sobě nestačí, je zapotřebí také správná kombinace dovedností, štěstí, rozhodování a dalších vnějších faktorů.
1. Narodit se do bohaté rodiny
Vzpomeňme příběh Elona Muska. Elon rád o sobě tvrdí, že byl v dětství šikanován, protože byl nerd a měl rád sci-fi. Přesto, díky své podnikavosti a pracovitosti, překonal studentské půjčky a stal se jedním z nejbohatších lidí na planetě. Což samo o sobě nemusí být nutně lež, bohužel nějakým nedopatřením zapomněl na skutečnost, že jeho rodina je nechvalně známá tím, že jeho otec vlastnil lukrativní smaragdový důl během apartheidu v Jižní Africe.
Nejspíš se o tom nezmínil proto, že by to zcela změnilo způsob vnímaní jeho příběhu. Fakt, že nezačínal z ničeho, a že to nebyla jen tvrdá práce, co ho dovedlo k úspěchu. Miliardáři se nikdy nedostanou nahoru sami, jak rádi tvrdí.
Nezapomínejme na Jeffa Bezose, zakladatele Amazonu, a jeho geniální a naprosto revoluční nápad prodávat knihy online. Většině obyčejných lidí by sama tato myšlenka nestačila, potřebovali by kapitál a správné lidi po svém boku. Ale Jeff není jako většina, je stejný jako my. Začínal jako brigádník v McDonald\'s, kde si vybudoval silnou pracovní etiku, což mu umožnilo vystudovat na Princetonu a postupně se vypracovat až na Wall Street. Než začal budovat Amazon, měl pouhé dvě věci - garáž a svůj sen.
Takto je Jeffův příběh prezentován mainstreamem. Ten zcela opomíjí jeden zásadní moment, kterým se Amazon lišil od jiných internetových online obchodů - a sice počáteční investicí ve výši 300 tisíc dolarů od Jeffova tatínka.
Příběh Jeffa Bezose by ve zkratce zněl takto: „Než jsem založil Amazon, měl jsem pouhé dvě věci – svůj sen a 300 tisíc dolarů.“ Ale upřímně, koho by zajímal takový příběh...
2. Vládní pomoc
Narodit se do bohaté rodiny při cestě za ultra-bohatstvím je slušný základ, to ale nestačí. Chce to ještě něco jiného. Ano, správně. Vládní pomoc. Nejbohatším člověkem na planetě se nestanete tím, že prodáváte nesmyslně předražená auta nebo vystřelíte pár boháčů do vesmíru. Chce to trošku staré dobré politické lobby za "legální krádeže" – omlouvám se, samozřejmě mám na mysli osvobození od daní, daňové výhody, dotace a charity (ano, charity) v kombinaci se zámořskými offshore účty.
Podrobněji se tomu budu věnovat v jiném článku, ale zkusme se alespoň krátce zamyslet:
Když vláda sestavuje rozpočet na příští rok, dělá to na základě odhadů a prognóz. Vláda odhaduje, že v příštím roce vybere z daní 100 miliard od nespecifikované firmy. Nicméně tato firma se rozhodne těchto 100 miliard převést do nadačního fondu a nárokovat si na ně 70% daňovou úlevu. Najednou v rozpočtu chybí 70 miliard a tak se ptáme: Kde vláda získá tuto chybějící částku? Pokud máte dojem, že z našich kapes, já ho mám taky.
Zkrátka, bez vládní pomoci můžeme být pouze bohatí, nikdy ultra-bohatí.
3. Vykořisťování
Marxistická ekonomie popisuje vykořisťování jako proces, kdy podnikatelé nebo kapitalisté extrahují další hodnotu z práce dělníků nad rámec mzdy, kterou jim vyplácí. Tato přebytečná hodnota vzniká, když dělníci svou prací vytvářejí více hodnoty, než za jakou dostanou zaplaceno, což přispívá k nerovnoměrnému rozdělení bohatství ve společnosti.
Tato nerovnováha je zakořeněna hluboko v samotném srdci kapitalismu a setkáváme se s ní pořád znovu a znovu. Na světě snad neexistuje nadnárodní miliardová společnost, která by v minulosti nečelila obvinění z vykořisťování zaměstnanců nebo zneužívání dětské práce.
Společnosti obviněné z vykořisťování zaměstnanců:
- Apple - V roce 2020 byla společnost obviněna ze zneužívání práce vězňů v Číně v provincii Xinjiang.
- Nike - V roce 2022 byla společnost obviněna ze zneužívání dětské práce ve svých továrnách v Kambodži.
- Zara - V roce 2021 byla společnost obviněna ze zneužívání dětské práce ve svých továrnách v Bangladéši.
- H&M - V roce 2020 byla společnost obviněna ze zneužívání dětské práce ve svých továrnách v Číně.
- Adidas - V roce 2022 byla společnost obviněna ze zneužívání dětské práce ve svých továrnách v Indii
- Levi\'s - V roce 2021 byla společnost obviněna ze zneužívání dětské práce ve svých továrnách v Číně.
- Nestlé - V roce 2022 byla společnost obviněna ze zneužívání dětské práce na svých kakaových plantážích v Ghaně.
- Coca-Cola - V roce 2021 byla společnost obviněna ze zneužívání dětské práce ve svých továrnách v Indii.
- Unilever - V roce 2022 byla společnost obviněna ze zneužívání dětské práce na svých palmových plantážích v Indonésii.
- Beyoncé - Ivy Park - V roce 2016 byla společnost obviněna z vykořisťování zaměstnanců ve svých továrnách na Srí Lance
- ...další firmy čelící obvinění: Samsung, Puma, Calvin Klein, Tommy Hilfiger, Hugo Boss, The Gap, Walmart, Amazon...
Jak je vidět, žádný z těchto způsobů není založen na tvrdé práci, talentu nebo inovaci. Jsou to všechno způsoby, jak získat výhodu nad ostatními a hromadit bohatství na jejich úkor. Ultra-bohatství je výsledkem systému, který je založen na nerovnosti a vykořisťování. Dokud bude tento systém existovat, budou ultra-boháči stále bohatší a ostatní budou stále chudší.
Pokud chcete dosáhnout úspěchu v životě, není třeba se snažit být ultra-bohatý. Existuje mnoho jiných způsobů, jak být spokojený a naplňující život.
Sportovci jsou "pouze" bohatí
A co profesionální sportovci, říkáte si? Ti přece jsou bohatí, i když nezapadají ani do jedné z výše uvedených kategorií. To je proto, že sportovci hrají podle jiných pravidel a zaslouží si svojí vlastní kategorii, do které můžeme zařadit také světoznámé umělce, zpěváky a kapely.
Caesar využil známé gladiátorské hry v Koloseu k tomu, aby přesměroval pozornost občanů od stávajících politických problémů a sociálních nepokojů. Tato strategie má něco společného s tím, jak moderní političtí lídři a média využívají zábavu a sport k tomu, aby odvrátili pozornost od politických otázek a uklidnili občany.
Je to jen další nástroj kapitalismu. Sportovci se stávají vzory úspěchu, disciplíny a tvrdé práce, což posiluje kulturu soutěživosti a osobního růstu. Tím pádem přispívají k udržení kapitalistického systému, kde odměna je často spojena s výjimečným úsilím a úspěchem.
Ačkoliv někteří profesionální sportovci patří mezi multimilionáře, stále nejsou zdaleka tak bohatí jako ti nejbohatší podnikatelé či investoři. Například nejbohatší sportovec na světě, Cristiano Ronaldo, má čisté jmění ve výši 500 milionů dolarů. To je obrovské množství peněz, ale je to jen zlomek čistého jmění nejbohatších lidí na světě. Jeff Bezos má čisté jmění ve výši 128 miliard dolarů (neustále se mění). To je přibližně 250krát více než Ronaldo.
V žebříčku Forbes 100, který každoročně oceňuje nejbohatší lidi na světě, se nikdy nenachází žádný profesionální sportovec.
Jedním z důvodů je, že profesionální sportovci vydělávají peníze převážně prostřednictvím krátkodobých smluv. Tyto smlouvy bývají velmi lukrativní, ale nezajišťují sportovcům dlouhodobou finanční stabilitu.
Dalším důvodem je, že často utrácejí více, než vydělávají. Žijí luxusní život a utrácejí peníze za drahé domy, auta a další zboží. Většina sportovců nemá žádné znalosti o podnikání. Ultra-bohatí lidé jsou většinou úspěšní podnikatelé, kteří vědí, jak investovat své peníze a vytvářet další bohatství.
Na rozdíl od firem, mají profesionální sportovci vysoké daně. K tomu přidejme náklady spojené s agenturami, manažery a právními službami, které jsou nezbytné pro správu jejich finančního portfolia.
Kariéra profi sportovce je často velmi krátká. V průměru vydrží na vrcholné úrovni sportu pouze pět až sedm let. Během této doby musí vydělat dostatek peněz, aby se jim zajistil pohodlný život po odchodu do důchodu.
Většina sportovních disciplín má omezený počet profesionálních pozic. To znamená, že konkurence je mimořádně silná, a pouze hrstka jedinců dosáhne na vrchol a vydělává velké peníze. Zbylí sportovci, kteří se nedostanou na nejvyšší úroveň, mají mnohem nižší příjmy.
I když existují výjimky a někteří sportovci se stávají bohatými, na seznam nejbohatších lidí světa se stejně nedostanou. Krátká kariéra, vysoké náklady, daně a riziko ztráty sponzorství jsou jen některé z faktorů, které hrají roli v tom, proč sportovci nejsou tak bohatí jako ultra-bohatí.
Což potvrzuje teorii, že existují pouze 3 způsoby, jak dosáhnout ultra-bohatství.
