Celosvětový průměr povrchové teploty vzduchu pro všechny červencové měsíce od roku 1940 do roku 2023. Odstíny modré barvy označují chladnější roky, než je průměr, zatímco odstíny červené barvy ukazují roky, které byly teplejší než průměr. Data: ERA5. Kredit: C3S/ECMWF.
Analýza v posledním měsíčním bulletinu Centra pro klimatickou změnu Copernicus (C3S) potvrdila, že globální průměrná teplota vzduchu na zemském povrchu v červenci 2023 byla nejvyšší zaznamenanou hodnotou pro jakýkoli měsíc v souboru dat ERA5, a to od roku 1940. Červenec byl přibližně o 1,5 °C teplejší oproti průměru let 1850-1900, což je hranice stanovená Pařížskou dohodou.
Vlny veder se vyskytly v mnoha oblastech severní polokoule, ale ani jižní polokoule nebyla ušetřena a v několika zemích Jižní Ameriky byly teploty výrazně nadprůměrné.
Globální teploty hladiny moří v červenci rovněž s velkým náskokem překonaly historické rekordy, přičemž v některých částech Atlantského oceánu došlo k extrémním vlnám mořských veder, zatímco nad rovníkovou částí východního Pacifiku se nadále rozvíjely podmínky vlny El Niño. V rozsáhlých sektorech Jižního oceánu kolem Antarktidy byly zaznamenány pozoruhodně teplé anomálie pro toto roční období, které souvisely s mnohem nižší než průměrnou vrstvou mořského ledu kolem kontinentu.
Pokud jde o hydrologické proměnné, podle měsíční aktualizace C3S byl červenec 2023 nadprůměrně vlhký na velkém území pokrývajícím severní Evropu od Černého moře a Ukrajiny po západní Rusko.
V Itálii a jihovýchodní Evropě byly zaznamenány největší nadprůměrně teplé anomálie, které zasáhly většinu Středomořské pánve.
Pokud vezmeme v úvahu trend posledních 12 měsíců, v mnoha regionech Evropy stále panuje rozsáhlé a dlouhodobé sucho, které přispívá k vypuknutí rozsáhlých požárů, zejména ve Středomoří.
Rozloha antarktického mořského ledu překonala červencový rekord v podprůměrné míře rozlohy mořského ledu s 2,4 milionu km2, což je 15 % pod průměrem let 1991 - 2020, po rekordní červnové rozloze mořského ledu, která byla o 17 % nižší než průměr. Rozsah mořského ledu v Arktidě byl mírně pod průměrem, ale výrazně nad úrovní minulých let, a dokonce nad průměrnou koncentrací mořského ledu ve vodách směřujících k pobřeží severní Sibiře.
