Ach, samoobslužné pokladny. Ten zázrak moderní doby, který měl být symbolem efektivity a pohodlí. Jenže opak je pravdou! Místo pohodlí přináší samoobslužné pokladny hlavně frustraci, zbytečný stres a pocit, že někdo na mém nákupním zážitku sakra ušetřil — a navíc na můj účet.
Zaprvé a hlavně: já nejsem zaměstnanec obchodu. Neplatíte mě, abych si sám načítal kódy, vyhledával položky na obrazovce a řešil chyby. Přesto to po mně chcete, a ještě máte tu drzost mi nahradit zkušeného pokladního kusem kovu s obrazovkou. Je mi líto, ale prací v prodejně se neživím, jsem tady od toho, abych si nakoupil a odešel, ne abych suploval něčí pozici a přispíval k tomu, že obchody propouští lidi na pokladnách a šetří na úkor našeho komfortu.
Skutečně miluju, když přijdu k samoobslužné pokladně a najednou se ozve "Přivolejte obsluhu." Jestli si tedy myslíte, že si bez problému odnesu láhev vína bez čekání na potvrzení věku, tak jste vedle. Dvacet minut stojím jako trubka a čekám, než si mě někdo všimne. Kde je ta efektivita? Jaký má smysl samoobslužná pokladna, když obsluha musí přesto být po ruce pro každý druhý nákup? Navíc se tyhle mašinky neustále pletou i u běžných položek. Stačí špatně načtený čárový kód a hned potřebuju "asistenci." Řekněte mi, kde je ta úspora času?
Další věc, která mě štve, je, jak je všechno hlídané a kontrolované. Musím položit nákup do "váhové oblasti," kde je každá milisekunda, kterou něco nezvládne správně zvážit, přímou cestou k hlášce "neznámý objekt ve váhové zóně." Proč? Protože obchod má podezření, že mu každým nákupem asi něco ukradnu. Příště ať mi rovnou pošlou detektiva s kamerou. Automat, který mě podezřívá, je urážka mého důvtipu a poctivosti.
Ano, může se zdát, že jde o rychlejší možnost nákupu, ale pravda je taková, že supermarkety nás přiměly akceptovat myšlenku, že samoobslužné pokladny jsou lepší a rychlejší alternativou.
Když přijdeme do supermarketu, kde je deset pokladen, z nichž jsou otevřené třeba jen dvě, je logické, že možnost „rychlého“ samoobslužného checkoutu působí jako spása. Jenže tohle celé funguje spíš jako trik – místo toho, abychom měli více pokladních, kteří nás obslouží plynule a rychle, tlačí nás obchod k tomu, abychom si práci na pokladně udělali sami.
V ideálním světě, kde by obchody investovaly do dostatečného počtu pokladních, by obsluha u klasické pokladny byla mnohem efektivnější. Pokladní mají zkušenosti, vědí, jak rychle skenovat zboží, jak řešit problémy, a umí bleskově reagovat na jakékoli komplikace. Což jsou dovednosti, které nám při samoobslužném placení najednou chybí, protože jsme přenecháni na milost a nemilost stroje, který při sebemenší komplikaci zastaví proces a vyžaduje zásah obsluhy.
Za tu dobu, co samoobslužné pokladny existují, už jsem měl dost času zjistit, že přidávají do mého dne jenom další stres. V obchodě bych čekal, že si aspoň trošku odpočinu. Jenže místo toho se cítím, jako kdyby mě uštvali instrukcemi. Přiložte, naskenujte, vyčkejte na schválení... A ta mašina navíc nemá ani špetku empatie, neumí říct „dobrý den“ a ani se neusměje. Tím přicházím o poslední zbyteček lidského kontaktu, který dělá nakupování přece jen o něco málo snesitelnější.
Obchody vyřešily fronty tak, že je přesunuly od běžných pokladen k samoobslužným. Díky, díky moc. Koneckonců, je to jedno. Stejně nemám jinou možnost, kde si nakoupit. Všechny malé obchody, kam jsem si dřív mohl skočit pro rohlíky, se už dávno změnily v zapomenuté ruiny.
Nakonec mi zůstává jediná otázka: je tohle opravdu budoucnost, kterou chceme? Svět, kde nás nahradí stroje, které nás podezírají z krádeže a kde se sami musíme stát pokladními, protože si to obchod zkrátka usmyslel?
Děkuji pěkně, ale k samoobslužné pokladně si stoupnu až tehdy, když mi zaplatí za vykonanou práci.
